Hm, možná každý přemýšlí, co tím chtěl autor říci…Tohle označení mi vnukl návrh na ozdravení od mého veterináře. Důležitější krok jak dojít k nápravě v chovu bullterierů. Jak začít? V tuto chvíli začnu od prostředku. Tím, co bude konečným cílem a není třeba to podkládat prameny, je to holý fakt.

Většina chovatelů nepřipustí, že by měla problémy se štěňaty, přála bych jim, aby to byla pravda. Ale pak, proč se najednou v posledním roce roztrhl „pytel“ s nemocemi u bulíků? Od věčných kožních nemocí a alergií, na které se ale naprosto nikdo neohlíží, které neustále mutují a získávají větší a větší náskok před léčbou, selhání ledvin, které nemusí být za každou cenu vrozené/dědičné, toliko známá hluchota, o které se většina dočítala už pouze z knih a samozřejmě mnou omílané věčné téma srdeční vady….

Vhodným opatřením je právě uveřejnění „pozitivního listu“ – měl o by se jednat o seznam jedinců vyšetřených, a tudíž vhodných v plemenitbě upřednostňovat. Tento seznam by měl být také vodítkem pro potenciální zájemce a uvědomělých chovatelů při pořizování štěněte. Lze předpokládat, že štěňata, jejichž oba rodiče byli vyšetřeni a seznáni zdravými, mají podstatně vyšší pravděpodobnost být také zdravá. Vyšší pravděpodobnost neznamená 100% jistotu, to je důležitý fakt, nutný si uvědomit. Vzhledem k tomu, že asi těžko dohledáme zpětně předky, kteří jsou nositeli srdečních vad, pokud to chovatel vysloveně neví a neuveřejní, je riziko, že i potencionálně zdravý/vyšetřený jedinec, může vadu předávat dál. Nutno je ale v prvním kroku eliminovat a snižovat tak pravděpodobnost výskytu. Nebude to cesta lehká, potrvá po mnoho let a generací. Také další cenností by bylo začít evidovat případné úmrtí chovného jedince, zjišťovat příčinu.

Možná, než se začne leckterý chovatel durdit, zajímalo by mě, zda má přehled o všech svých odchovech. Mnoho majitelů se třeba ani neobtěžuje svého chovatele kontaktovat, ať už z jakéhokoliv důvodu, což často vede k nedorozumění….a naopak zase mnohý chovatel nechce o žádném problému ani slyšet.

Nechci všechny házet do jednoho pytle, je nutné, aby se daný problém uvědomil společně a ne se shazovala vina z jednoho na druhého……

Ještě co se týká testů. Momentálně je na každém chovateli jaký druh vyšetření si vybere, samozřejmě je směšný poslech:-( řeči typu, že doktor pečlivě poslouchal a nic nenašel, upozorňuji, že Sareh si poslechlo tolik veterinářů a ničeho si nevšimlo! Až mě to u některých zpětně trochu zarazilo.... kompletní je pro diagnostiku nemoci echokardiografické vyšetření, tedy včetně dopplerovského zobrazení, nicméně od věci už není ani ten RTG hrudníku samotný, pokud je vada, RTG hrudníku ji už zachytí, echokardiologie nedoplerovského typu je také smysluplná.

Je nutné si uvědomit, že výsledky/hodnoty jsou u každého jedince různé v závislosti na hmotnosti. Není standard, nemůže být ani přesné kritérium. Na hodnotách, rozmezí se pracuje. Momentálně se budu snažit u všech dostupných vyšetření trochu tedy objasnit, pro laika, co to vlastně znamená