Pořídila jsem si plemeno s rodokmenem, neboť jsem chtěla, aby z toho vyrostlo to, co má, aby mi to zaručilo zdraví psa a abych se mohla „pyšnit“ na výstavách.

Má zkušenost mě bohužel ponaučila, že samotný průkaz původu (dále PP) nic neznamená. Není to myšleno tak, že příště koupím psa bez PP, jen že krom výběru plemene je nutno věnovat i patřičnou péči výběru chovatele. Tu já zanedbala a teď za to platím tvrdou daň.

Přála bych všem, aby při výběru svého čtyřnohého přítele měli více štěstí, a tak bych touto osvětou chtěla napomoci.

To co tady napíšu, jde pouze na adresu „mého“ chovatele, tedy resp. Viktora Grofa z Chotěvic. Má vlastní zkušenost a tedy mě nikdo nemůže nařknout pro pomluvu, max…“potrefená husa“.

Pana Grofa jsem poprvé poznala na klubovce na Konopišti 2002, kde mě uchvátila, ale naprosto, fena z jeho chovu Cerba. V mých očích dokonalá, bílá, krásná a z vnějšího pohledu zdravá. Kontaktovala jsem ho a vzala si telefonní číslo s tím, že až přijde můj čas, rozhodně zavolám.

V létě 2003 jsem obesílala chovatele, které v brzké době čekali vrh, má poptávka: bílá fenečka, ale nikde nic a najednou jsem si vzpomněla a našla zapomenutý telefonní kontakt. Bylo to poslední týden v červenci a naše rodinka se jela podívat na vrh k odběru koncem srpna. Bylo to nádherných 18 štěňátek, celkem 3 vrhy. Bohužel už tehdejší podmínky měly ostře varovat, ale jsem „jenom“ člověk a byla jsem k tomu naprosto unešená a má pozornost byla směrována pouze a jenom na buličí miminka a nic jiného jsem si nepřipouštěla. Musím říci, že i přesto p. Grof vystupoval zkušeně, na každou mou položenou otázku zareagoval a prostě jsem si jen řekla, že je to chovatel každým coulem a něco o chovu tohoto plemene ví a hloupě ignorovala do oka bijící varovné signály. Ukázal mi otce, pro srovnání i 2 štěňata z červnového vrhu právě k odběru, která prý dostal za krytí (proto mi nemůže ukázat matku, ale za tu prý ručí) a 1 fenečku z březnového vrhu Orku, takže jsem mohla vidět jaká bude má holčička v době odběru a ve 4 měsících. Byl krásný slunný den a mě se plnil sen a dokonce i moje rodinka byla naměkko. P. Grof ukazoval zuby, jaké jsou při odběru a jak se přezubuje u 4 měsíční fenečky, jak vytlačovat….atd. a nějak padlo slovo, že ta „trikolorka“ k odběru je ještě volná, byla to už tehdy dračice, neuvěřitelně živá a jak se předvádělaJ, najednou i přes mé vyhraněné přání bílé buličky to byla láska na první pohled. Odjížděla jsem omámená, natěšená, že si máme za 3 dny přijet, že už bude mít po tetování. Jistě nikomu nemusím líčit, jak jsem si přála ji odvézt už v sobotuJ. Byla jsem tak neskonale šťastná a přiznávám, že moc střízlivě jsem neuvažovala. Už jen počty, když Sareh byla narozena 22.6. a já si jí odvážím 5.8., že mě přišla dost malá, přesto krom fotek na internetu jsem ve skutečnosti bulíčí štěně neviděla. Na otázku kolik váží, mi byla dána odpověď, že min. 4kg a já to nehodlala ověřovat. Na místě zaplaceno v hotovosti, bez potvrzení, smlouvy, prostě jsem jen držela ten svůj maličký uzlíček v náručí a přála si být rychle doma….Vidíte ty chyby? Ani mne nepřekvapovalo, že měla uši nahoru jako dospělá fena, že její kůže nešla ani zmáčknout, neměla ani 2milimetry tloušťku. Doma jsem ji zvážila, měla 2,5kg. První střízlivé zaražení a přesto jsem si řekla, že si jí „vykrmím“ a bude všechno v pořádku.

A problémy na sebe nedaly dlouho čekat. Už třetí den jsem s ní musela na veterinu, najednou po důkladnějším prohlížení nás zarazilo pravé oko, vypadalo to jako zákal, veterinář zjistil, že má vrozenou vadu zadní rohovky viz. lékařská zpráva1, že na část oka neuvidí…Volala jsem to p. Grofovi a jeho nabídka zněla, ať ji vrátím, že mi ji vymění…ovšem upřesním rozdíl mezi chovatelem, já nedokážu živou bytost nazývat věcí a podle toho se k ní chovat, tedy vyměňovat a dávat pryč, když pro mě „ztrácí“ hodnotu či vidinu výdělku….Nicméně jsem mu navrhla, že by bylo tedy férové, když nám dával fenu s předpokladem k chovu a na výstavy, regulérní část peněz vrátit, či uhradit následnou léčbu…..bohužel…., bylo ještě pár telefonátů s "chovatelem", i na téma alergie, potřebovali jsme vyeliminovat možnosti, se kterou se ale údajně nikdy v životě nesetkal, před vánočními svátky jsem s dotyčným hovořila naposled, prostě "jeho" psi neměli a nemají žádné problémy a nechápal o čem to pořád mluvím. Podotýkám, tentokrát jsem chtěla jen rady, nikoliv úhrady!

Co bych teď dala za to, aby nás „trápila“ jen ta rohovka, která nakonec po vyvinutí oka, není tak do oka bijící….a ji ani neomezuje.

Sareh má mimo jiné i vrozenou vadu srdce viz. lékařská zpráva2 a prognóza….umře. Vada je neléčitelná a záleží jen na tom, jak její tělíčko bude reagovat na léky….

Takové drobnosti, že byla začervená až hrůza a nebylo vůbec lehké se všeho zbavit, trvalo to měsíce!!!, že je alergička a trpí na kožní ekzémy, ty tu teď zmiňovat ani nebudu. S lítostí musím konstatovat, že když se vyrazíte podívat na výstavu, trpí na to poměrná většina, přesto si nejsem jistá, zda si někdo uvědomuje, že je to dědičné, pro mne nepochopitelné, že se na výstavě upřednostní pes, který na to očividně trpí, má celé rudé tlapy, místy chybí srst, je zapudrovaný, až má majitel černé nohavice celé bílé, ale rozhodčí kouká jen na to jaký/á je ve standardu…………zřejmě.

Ale to se dostávám k tématu, který momentálně sem nepatří.

Nabízím tu prachobyčejný příběh pořízení štěněte s PP, k zamyšlení pro potenciální zájemce. Příběh odrazující pouze od tohoto chovatele. (Jistě existují i další, ale není v mé kompetenci předávat cizí zkušenosti, chcete-li někteří přidat svůj příběh, nabízím možnost zveřejnění.)

A také momentálně boj jednotlivce za „spásu“ tohoto nádherného plemene, které se díky nezodpovědným chovatelům řítí do záhuby.

Chtěla bych na těchto stránkách dát možnost ukázat na „pozitivní“ chovatele. Ty, kteří ze sebe neshazují zodpovědnost prodejem svých štěňat.

POKRAČOVÁNÍ